RUNNING IS A JOURNEY, NOT A DESTINATION

Znáte ten pocit, když se stane něco, co vás strašně nabije a žijete z toho ještě dalších několik dní? A hlavně vždy, když si na to vzpomenete, tak se vždycky začnete smát a nabije vás to znova?
To se mi přesně stalo v neděli. Co to bylo a co “mě to stálo”? Přečtěte si krátký post se spoustou fotek (omlouvám se za kvalitu) a s tím, co mi běhání dalo a dává na konci článku!

Unavená po celém týdnu, jsem v sobotu ulehala do postele a poslední věc před spaním, byl pohled na počasí (tohle jsem se celkem naučila dělat, abych se měla na co těšit, nebo naopak připravit na nevlídné počasí a to ještě před spaním). Vypadalo dobře, proto jsem opět nastavila budíka na 6.30 ráno a zalehla.

Ráno jsem se vzbudila plná energie do krásného dne, kdy mě čekal ranní výběh s holkama z Roco runs. Co to vlastně Roco runs je? Je to největší běhací komunita na sociálních mediích na světě. Je to asi půl roku, kdy mi o téhle stránce na Instagramu kamarádka řekla a já jsem holky začala sledovat. O to větší překvapení přišlo, když mě pozvaly spolu s dalšími asi pěti blogerkami na jejich londýnský #rocopose run.

Roco2

Roco8

Obula jsem proto asi po měsíci běhací boty a vydala se do Hyde parku, samozřejmě s foťákem. První setkání proběhlo naprosto skvěle a dozvědela jsem se něco o jejich příběhu a taky o tom, jak vlastně svojí komunitu založily a taky proč. V podstatě je náš příběh v něčem podobný. Děláme to pro naší motivaci, ale taky pro motivaci ostatních. Jejich heslem je: “Running is a journey, not a destination.” (Běhání je cesta, ne destinace). A s tím nemohu jinak, než souhlasit.

Pro mě je běh cestou, která mě začala naplňovat před přesně půl rokem a užívala jsem si to každým dnem. Ale proto, že moje tělo nebylo zvyklé na tento druh pohybu, po pěti měsících jsem dostala (jak asi víte z mých postů) stopku kvůli kolenu.

Roco1 Roco3

Vrátím se ale ke své neděli. Říkala jsem si, že už jsem dlouho neběhala a že koleno si odpočinulo, proto nějakých 5km zvládnu. To jsem ale nevěděla, že Reut a Anat jsou maratonské běžkyně a že všechny ostatní blogerky jsou buď trenérky nebo běžkyně také, ups 🙂

I přes rychlé tempo jsem se ale chtěla dozvědět co nejvíce, proto jsme si celou dobu s ostatními povídaly a předávaly si cenné rady do běhání, a motivovaly se. Co přišlo ale nakonec a nečekaně – pozvánka na Tel Avivský půl maraton! Nebyla bych to já, kdybych si neřekla – proč ne a že chci trénovat a uběhnout ho. Trénovat se zatím dá i na kole, že.

Po hodinovém běhu jsem se ale musela rozloučit a odkulhat spolu s kamarádkou na snídani. Nicméně to bylo něco, co mi dalo energii do toho, že si máme plnit své sny a že máme jít za tím, co nás baví a co chceme dělat.

Roco4 Roco6

Co mi běhání dává? Je to jediná aktivita, u které opravdu nemyslím na nic, než na sebe. Je to aktivita, kdy naprosto vypnu hlavu. To, že se mohu neustále zlepšovat. Protože jak říkají i Roco runs, opravdu to není o cíli, ale o cestě, která mě neskutečně baví. Další důležitou věcí je to, koho potkávám. Přes běh jsem potkala spoustu velmi zajímavých lidí a hlavně mám pocit, že kdo běhá, tak musí být skvělý člověk. Každé setkání je obrovskou inspirací. Při běhu je jedno, jestli vyděláváte miliony nebo nemáte pomalu na chleba. V běhu se všechny rozdíly mažou a všichni jsme najednou na stejné úrovni. Posledním plusem je to, že neexistuje výmluva, proč ne. Nepotřebujeme žádné fitko, ani denní dobu. Jediné, co potřebujeme je vůle vyběhnout. A pokud překonáme sebe, překonáme všechno!

With love Karol

 

Do you know the feeling when something happens and it really fulfils you and you live from it for another days. And the most importantly, when you think about it again, you start to smile and it makes you feel good about it again? This happened to me on Sunday. What it did it take and what was it? Read my short post with a lot of photos and with my running mission in the end! 

On Saturday evening, I was going into bed incredibly tired. The last thing before falling asleep was the Sunday weather ( I started to do this pretty much daily as I like to be prepared and I know if I should look forward to something or if I should add the umbrella into my handbag). It looked pretty good, so I went into bed with my alarm set on 6.30 am as usual. 

In the morning I woke up into a beautiful day full of energy and excited about the morning run with Roco runs girls. Who are Roco runs? It is the biggest women running community on a social media on the world. It is about half a year when my friend back in CZ told me about this inspiring group and I started to follow them. The more surprised I was when I got a personal invitation for their #rocopose run on Sunday together with some big bloggers in London. 

I put my trainers on and I made my way to Hyde park, with my camera of course. The first introduction went really well and I have discovered their story and also something about what they do and why. Our stories are similar in some point. We do it for our motivation as well as the motivation of the others. Their motto is: “Running is a journey, not a destination” and I can only agree!
It is my journey, which started to fulfil me a half a year ago and I have been enjoying my journey every single day. Because my body was only used to a different type of movements, I had to stop running 5 months ago and now I am healing my knee every day. 

Just to come back to my Sunday. I said to myself that my knee must be alright after not running for about a month, so I will easily do my 5k. In that time, I didn’t really know that I am about to run with a marathon runners Reut and Anat and with all the bloggers who are either Personal trainers or professional runners, ups:) 

Even though we ran really quick, I wanted to gain the most of it and I wanted to talk all the time about our motivations, goals and about the valuable advice to running. What came in the end and I what absolutely blown me away – the invitation for the Tel Aviv half marathon. It wouldn’t me, so I said to myself – you can make it dude, so you better start doing something. You can start on bike as well! 

After about 60 minutes run, I had to say goodbye to this amazing group of people and hobbled for a well deserved brunch with my bestie. What this whole Sunday morning gave me? Energy to everything I really want to do and energy to what I actually want to achieve. Energy in fulfilling my dreams and courage to do what I enjoy the most.

What running brings me though? It is the only activity, where I don’t think about anything but myself. It is an activity where I totally clear up my mind and I don’t think about bullshit. It is about being better, because it is not about the destination, it is about the journey, which I incredibly enjoy. One of the most important things is also the people I am meeting. Through running, I have met with amazing people, with people who inspires me every day and I almost have a feeling that who ever runs, must be a great person! Every new meeting is a great inspiration. When running, every single person is on the same level – whether you are a millionaire or you almost have nothing to eat, you are on the same level. The last pros is that there is no excuse for not running, You don’t need a gym, you don’t need any particular day time. The only one thing to run is your will. If you beat yourself, you beat everything! 

With love Karol

Share:

1 Comment

  1. Verča
    Říjen 25, 2015 / 8:32 pm

    Krásně napsaný! Začala jsem běhat před rokem s mamkou, pokaždé jedna donutí tu druhou, takže ideální situace! Za ten rok jsme opravdu udělaly velký pokrok a jsem na to moc pyšná:D Běhání mám moc ráda, po dni plným stresu mužů vyběhnout a na nic nemyslet..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *