BERLIN

K našemu výletu do Berlína se váže poměrně dlouhý příběh. Můj přítel ho totiž, společně s nákupy tam, dostal ode mě k narozeninám. Jenže ne od začátku měl být cíl naší cesty právě Berlín… Pojďme se tedy vrátit na začátek a říct si, jak jsme se vlastně ocitli ve městě s krásnými památkami, výborným jídlem a uklidňujícím dojmem.

Můj přítel měl ve čtvrtek narozeniny, a protože strašně ráda dělám překvapení a každý rok v nich překonávám sama sebe, tento rok jsem si řekla, že ho vezmu k narozeninám na hory. Hned jako první se nabídla Stubai. S předstihem jsem to začala zařizovat a těšila se, že na Velikonoce zmizíme pryč. Jenže pak přišla krutá pravda – VYPRODÁNO. Ok. Dobře. Alpy nejsou jen jedny, že? A tak jsem začala postupně zjišťovat, jak jsou na tom jiná lyžařská střediska. Vzala jsem to přes Švýcarsko, Salzburg, Tatry, Jánky až po Špindl.

Asi si říkáte, že když jsme nakonec skončili v Berlíně, tak to nedopadlo. No, máte pravdu. I přes to, že jsem s Tatrami už skoro počítala, jsem se v úterý dozvěděla, že to nakonec nejde, protože nakonec nemají volno.

Začala panika. Co budu dělat? Nemůžu mu dát přece nic!

A tak jsem den před samotnými narozeninami a zároveň dnem odjezdu ?NĚKAM? zasedla k počítači a začala přemýšlet, kde jsme spolu vlastně ještě nebyli. Moc mě toho nenapadalo, ale přeci jen se něco našlo – Berlín. Řekla jsem si, že bych to mohla pojmout hodně akčně, přítele napínat do poslední minuty a na místě mu oznámit, že vlastně zůstáváme tři dny, během kterých si ode mě může vybrat dárky. Hned jakmile mi hlavou tyto myšlenky proběhly, zaplatila jsem hotel a z práce utíkala rovnou domů, kde celá moje mise začala.

Aby všechno zůstalo v naprostém utajení, čekala jsem, až večer zmizí do fitka a já mu budu moc zabalit kufr. Přidala jsem pár triček, spodní prádlo, kalhoty. Vždyť to znáte, prostě věci na tři dny. Kufr jsem zapla, schovala a pokračovala balením své tašky.

Když pak přítel přišel domů, bylo vše jako vždy. Normální večer, po kterém má následující den být práce. A protože jsem mu na čtvrtek vyjednala volno, aniž by o tom věděl, byla jsem zase o krok dopředu tomu, aby vše dopadlo, jak má.

Čtvrtek ráno, budík na šestou, nervy.

Když už mám vše připravené v autě a naaranžované tak, aby nic nepoznal, vlítávám do ložnice a namísto hezkých slov a něžného probuzení – jak je ode mě zvykem – otevírám okno a hlasitě říkám: ,,Vstávej, dělej, nestíháš práci.”

V ten moment přichází lehké rozpoložení. Přítel neslyší hned po ránu HODNĚ ŠTĚSTÍ ZDRÁÁÁÁVÍ… Asi je něco špatně. A tak leze z postele pomaleji než obvykle a s dost kyselým obličejem, zatímco já si odškrtávám další bod na svém seznamu – dělat, že mě jeho den vůůůbec nezajímá. Honím ho, stojím v předsíni a říkám mu, že ho odvezu do práce, protože si potřebuji vzít auto, abych jela za tatínkem do nemocnice (táta to hrál celé z nemocnice se mnou, jen tak mimochdem. Děkuju!). Ok, i tohle mi vyšlo. Sedáme do auta a jedeme.

Přítel telefonuje a já využívám situace, že nedává pozor na cestu a namísto, abych jela rovně zahýbám doprava. A následuje: ,,Kam to jedeš? No super, teď to budeme objíždět, já mám hodně práce a nebudu to stíhat!!”

Nechám ho chvilku nadávat, trošku na to šlápnu a když promeškám další zatáčku, házejíc po něm šálu, řeknu jen: ,,Do práce dneska nejdeš, zavaž si oči a na nic se neptej.”

Po půl hodině, kdy jsme už byli na dálnici, si je rozvázal a absolutně nevěděl, kam jedem. A to ani ve chvíli, kdy jsme minuli Drážďany a začali se blížit našemu cíli.

Vlastně ten moment, kdy mu to tak nějak celé secvaklo byl ve chvíli, kdy jsme už stáli v našem pokoji a já s úsměvem na tváři vyhrkla: ,,PŘEKVAPENÍ!”

DEN PRVNÍ – Protože jsme přijeli ve dvě a chvíli nám trvalo, než se ubytujeme, do města jsme dorazili v půl čtvrté. A hned jsme se vrhli na nákupy. Ty nás ale vyčerpali daleko víc než jsme předpokládali. Jejich Mall of Berlin je velký jako Chodov a Černý most dohromady. Což je fakt DĚS. Původně jsme si mysleli, že si skočíme někam na véču, do vyhlášeného podniku na místní specialitu. Všechno nás ale bolelo tolik, že jsme se sotva doplazili do posledního patra, kde jsme si dali čínu a chvíli jen tak seděli.

 

 

DEN DRUHÝ – Velký pátek. Což znamená všude zavřeno. S tím jsem ale samozřejmě počítala a dopředu promyslela plán. Jenže mi nehrálo počasí do karet, a tak jsem ho musela pozměnit. Namísto procházky jsme šli na brunch do Spreegold, odkud jsme se přesunuli do Dunkin‘ Donuts. Bylo opravdu tak ošklivě, že se nedalo fungovat jinak, než přecházet z podniku do podniku. Naštěstí jsme však měli zařízené wellness v místním Holmes Place (děkuju Karolko!) a kde to bylo naprosto BOŽÍ. Svlékli jsme se, já si odlíčila makeup a vrhli jsme se do bazénu. Potom jsme jen tak polehávali v pohodlných křeslech pro dva a střídali to s návštěvami sauny. Naprosto uvolnění, pročistění a nabití jsme se přesunuli na večeři do Vapiana a potom zamířili na trhy. Na hotel jsme tak došli spokojení a hlavně naprosto odpočinutí.

 

DEN TŘETÍ – Budík, zabalit a vyrazit do města. Jakoby Berlín tušil, že ho opouštíme a na rozlučenou nám dal to nejlepší počasí, a tak jsme mohli uskutečnit TO DO list z pátku. Navštívit Braniborskou bránu – checked, procházet se mezi památníky Holocaustu – checked, projít se, až nás budou bolet nohy – checked, donakoupit – checked. A když už na seznamu nic nezbylo, nadechli jsme se, odfrknuli si a řekli: ,,Tak zase příště Berlíne…“

A já doufám, že to příště bude už brzy!

Po cestě jsme ještě mimochodem zastavili v Drážďanech, odkud si přítel odvezl boty, které neměli v jeho čísle po celém Berlíně. Radost? Kompletní!

Teď už mizím od počítače, venku je krásně a nerada bych to promeškala. Hezkou neděli!

 

With love Káťa

Share:

5 Comments

  1. Deni
    Březen 27, 2016 / 2:43 pm

    Jéé Berlín miluju! Přítel musel být rád :)))

  2. Březen 27, 2016 / 5:21 pm

    Supeer! Škoda toho počasí první den, ale tak aspoň že ten poslední den vyšel:)…jinak vymyslela jsi to dokonale :D:D

  3. Simča
    Březen 28, 2016 / 10:09 am

    Ježiš tak to je nejlepší překvapení a nápad!!! Krásný fotky a snad jste si to užili. Hezký Velikonoce :))

  4. Kacen
    Březen 28, 2016 / 12:33 pm

    tak tomu se říká perfektní překvapení! fotky jsou nádherné až mě k návštěvě Berlína zlákaly, tak snad v blízké době 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *