NEW YORK

Vždy, když přede mnou někdo vyslovil New York, představila jsem si dokonalost a nedostižnost. Velké město se spoustou možností, nevídanými vyhlídkami a děsně stylovými lidmi. Jet tam pro mě vždy znamenalo velký sen. Jako malá jsem na filmy natáčené na Manhattanu koukala s nadšením a vždy si říkala, že tam někdy musím. Cítila jsem, že ač jsem v New Yorku nikdy předtím nebyla, má v sobě něco, co mě k němu pojí. A víte co? Ten sen se na přelomu září a října splnil.

Když jsem v létě pronesla, že bych se chtěla podívat do New Yorku, kamarád hned nadšeně vyhrkl, že tam chce jet také. Jenže od začátku to bylo tak, že já byla ta, co koukala po hotelech a možnostech. Z našeho plánu tak velmi rychle sešlo. Když jsem si povzdechla svým kamarádkám, že mě to mrzí, protože bych tam moc chtěla, s naprostou jasností pronesly, že zrovna nedávno mluvily o tom, že na podzim zase vyrazí a ať jedu s nimi. Byla to jejich několikátá návštěva New Yorku, a tak mi bylo více než jasné, že toto velkolepé město poznám ze zcela jiného úhlu. Dlouho jsem tedy neváhala a řekla: ,,Tak jo!“ A z těchto dvou slov se za několik týdnů stala skutečnost a my seděly v letadle směr JFK.

S sebou jsme měly jen plné příruční zavazadlo a obrovský prázdný kufr v podpalubí. Snad vám ani nemusím říkat proč! 😀 Představovala jsem si, že jakmile dosedneme, naprosto se mi změní život, objevím pro mě neobjevené a všechno bude dokonalé.

No, realita byla jiná. Jakmile jsme vylezly, namísto sluníčka nás přivítal pořádný slejvák, zima a nekonečně dlouhá fronta na check in. Řekla jsem si, že to jen přetrpím a už brzy budu v tom dokonalém městě. Jenže zklamání vystřídalo zklamání. Hned poté, co jsme v pořádku prošly kontrolami, jsme popadly kufry a přešly do nové, ale daleko delší fronty – na taxík. Přidala se k nám jedna paní, také Češka, s prosbou, jestli se nemůže svést s námi. Samozřejmě jsme kývly a na chvíli k naší partě přivítaly nového člena. Jakmile na nás přišla řada, byl to ale velký problém. Sehnat taxi pro 5 lidí s osmi kufry bylo fakt nemožné. Čekání se proto o něco prodložilo. Po nějaké době se to ale přeci jen vydařilo a my už konečně ujížděly směr New York. Po pěti minutách plynulé jízdy jsme ale stály. A stály jsme ještě hodně dlouho. Dostat se z letiště na Manhattan chce opravdu pevné nervy a hodně času. V ten moment, někde na půli cesty mezi letištěm a Manhattanem, jsem měla pořádně stažený žaludek. Nevěděla jsem, jestli jsem udělala dobře a co jsem si to vlastně o New Yorku myslela. Vždyť ve filmech je všechno TAK přibarvené. V myšlenkách jsem si klepala na čelo.

Jakmile nás taxík vysadil, padlo na nás ještě několik kapek za absolutní tmy a zimy. Vynesly jsme kufry a šly se ubytovat. Když jsem uviděla postel, jakoby se nade mnou někdo smiloval. Byla jsem tak strašně unavená z cesty, časového posunu a cestování, že jediné, co jsem si přála, byla sprcha a spánek. Holky, které už v New Yorku ale byly, chtěly vyrazit na Times square. A protože jsem nechtěla trhat partu, vyrazila jsem s nimi. Cesta byla dlouhá, chladná a pro mé už unavené tělo dost vyčerpávající. Říkala jsem si, že takhle ty dva týdny klidu po propuštění z nemocnice doktor asi nemyslel. Na druhou stranu mi v hlavě běželo, jak moc jsem tam chtěla a že třeba pohled na proslulé obrazovky všude kolem a nepřeberné množství obchodů a lidí ve mě vzbudí cosi, co mě nadchne. No. Nebylo tomu tak. Jakmile jsme s holakama došly na místo, prošly jsme obchody, které měly otevřeno do dvou ráno, cítila jsem se strašně. Všechno mě bolelo a nechtěla jsem už ani nic vidět. Asi dost fňukám, že? 😀 Ono se to zlepší nebojte!

Už druhý den jsme totiž do města vyrazily odpočaté a plné energie na sbírání nových zážitků. A ač jsme si původně New York plánovaly projít, počasí zavelelo, abychom šly nakupovat. Slejváky tedy neustály a my přebíhaly z obchodu do obchodu. Venku bylo šedo a mrakodrapy půlila mlha. Zkrátka bylo vlezlo, jak by řekli u nás doma. Z New Yorku jsem tedy první den neměla nic jiného než obchodní centra a nákupy. Byla jsem maličko rozpačitá a říkala si, jak se to bude vléct. Možná jsem v té chvíli byla i maličko zklamaná, protože moje představy o dokonalosti byly úplně zabité.

Jakoby to New York vycítil, další den už nepršelo. Bylo polojasno a vcelku příjemně. V našem plánu byl proto první výlet. Chelsea, kde jsme se prošly po bývalé vlakové dráze předělané na park. Vršky vysokých domů byly najednou tak jasné, žluté taxi výrazné. Najednou jsem cítila jakési teplo a užívala si výhled na rušné ulice. Lidé, kteří spěchali se Starbucks v ruce do práce stejně jako ve filmu, všude houkání, troubení. Prostě šrum, kterým je toto město proslulé. Najednou se vše ukazovalo ve své pravé barvě a mé zklamání začalo odcházet. Konečně jsem si uvědomila, že jsem v New Yorku, kam jsem celý život chtěla. Že je to opravdu on… Další dny mě v tom jen utvrdily a ukázaly, že v New Yorku je opravdu všechno krásné jako ve filmu. Nic není přibarvené ani přikrášlené. Je to prostě opravdu TAK dokonalé.

Jako svůj nejkrásnější zážitek vnímám projížďku na kole Central parkem za absolutně slunného počasí a tepla. Ten pravý, krásný podzim. Bylo to tak nepopsatelné, že jsem si tuhle vzpomínku vtiskla hluboko do sebe, abych na ní nikdy nezapomněla a hřála mě ve špatných chvílích. V tyto dny jsem začala New York milovat a užívat si každého pohledu, zážitku, chvíle, kdy tam mohu být. A byla nesmírně vděčná.

Dopomohli k tomu i neuvěřitelně milí lidé, neustále usměvaví a vstřícní, své udělalo také počasí, ale největší práci samozřejmě odvedl New York sám o sobě. Je tak kouzelný. Opravdu úplně jiný svět.

Říká se, že se lidé dělí na dvě skupiny. New York můžete buď milovat a nebo nesnášet. A já jsem strašně šťastná, že můžu říct, že jsem se absolutně zamilovala. Naprosto do všeho.

Naše neustálé hledání v mapách 😀

Smoothie na ulici za osm dolarů. Zlaté české UGO!

Na tomhle nádraží se natáčelo tolik filmů! Mezi mé nejoblíbenější scény patří tahle z filmu Friends with benefits.

Skvělé italské jídlo v Little Italy.

Tyhle výhledy z Central parku <3

Každodenní procházky po Times square.

O tom, co jsme viděly dál, ale až zase příště, jo?

With love Káťa

 

Share:

8 Comments

    • Katerina Pifflova
      Říjen 18, 2016 / 10:47 am

      <3

  1. Mirka
    Říjen 12, 2016 / 5:30 pm

    Nádherný fotky Kačenko. Musí to pro tebe být silný zážitek. Já jsem v NY byla před pár lety a taky si ho mooooc zamilovala.

    • Katerina Pifflova
      Říjen 18, 2016 / 10:48 am

      Děkuju moc Mirko 🙂 zážitek je to pro mě celoživotní a já se už moc těším, až do New Yorku vyrazím znovu. Chytl mě za srdce.

  2. Nikola Pospisilova
    Říjen 14, 2016 / 9:02 am

    Jeeee a ja se tam vzdy chtela podivat! Krásné fotky :*

    • Katerina Pifflova
      Říjen 18, 2016 / 10:49 am

      Určitě vyraž, je pro mě nejlepším ze všech výletů. A děkuju moc :)))

  3. Romča
    Říjen 18, 2016 / 9:23 am

    Vždyky jsem si říkala, že New York jsou jenom vysoký domy bez energie a emoce. Ale z fotek to teda působí uplně jinak. Super!

    • Katerina Pifflova
      Říjen 18, 2016 / 10:50 am

      Děkuju 🙂 je pravda, že město tak z filmů působí, ale doopravdy má otevřenou náruč a pořádně hřeje :)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *