A DAY FULL OF LOVE

Kdy jste naposledy na nějaké svatbě? Já jsem tenhle rok byla po několika „nesvatbových“ rocích hned na dvou, jedna významnější než druhá. První zářijový víkend jsem si pobrečela štěstím na sestřičky svatbě, o které jsem vám psala. Teď sedím před bílým papírem, v očích se mi lesknou slzy a chci napsat o druhé svatbě tohoto roku a o krásném dni, který jsem měla možnost prožít v Telči, na zámku a v podzámčí.

V sobotu ráno, běhajíc v teplácích po zámeckém areálu, jsem krájela kilo zeleniny a cibule a absolutně si neuvědomovala, že už za chvíli budu pžipravovat nevěstu k tomu, aby vkročila do světa manželství. Ve chvíli, kdy se ve mě spustil časový alarm že už je čas, jsem dostala do ruky obrázek krásného účesu s přáním „tohle bych chtěla“. Od té chvíle se mi chtělo prakticky non stop brečet, protože jako mávnutím kouzelného proutku se naplnily týdny příprav, kdy jsme diskutovaly program, menu i organizaci. Vybrala si mě jako svědka a vzpomínám si na ten den jako dnes. Štěstí střídaly pocity zodpovědnosti a najednou tu byl ten okamžik, kdy jsem viděla ženicha, jak poprvé vidí svou vyvolenou v šatech a mým tělem se rozlil tak silný pocit lásky, jaký si jen dokážete představit.

Miluju tu chvíli, kdy čekáme na nevěstu v obřadní síni a za zvuku varhan a nádherného zpěvu, kdy už jsem slzy štěstí nechala proudit naplno, přišla nevěsta se svým tatínkem a já jsem věděla, že za chviku vysloví oba snoubenci své ANO a jejich životy se navždy, alespoň na papíře, změní. Ani nevím jak, ale po té nervozitě, která námi od rána lomcovala, jsem se najednou ocitla na hostině a vítala novomanžele slivovicí a ledabyle upuštěným a naprosto nečekaně rozbitým talířem při vstupu na náš zámek a jakoby ve zlomku vteřiny byl najednou večer a my jsme ulehali do postelí.  Unavení a plní štěstí.

 

Proč vám to všechno píšu? Po všech těch dnech, kdy naše životy nabírají neskutečné tempo a na lásku není čas, jsem si uvědomila, jak moc je důležité ten běh zpomalit, nebo úplně zastavit. Je důležité uvědomit si, že celý náš život se skládá ze vzpomínek, ale kde ty vzpomínky máme tvořit, když nemáme ani čas je prožít? S Věrou jsem prožila špatné i dobré v jejím životě a patří mezi nejsilnější lidi, co znám. Náš příběh je něco víc než jen přátelsví a tato krásná a slunečná říjnová sobota je navždy zapsána do mého srdce, stejně tak jako náš smích, který provázel celé odpoledne až do večera…

Existují jen dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním je včerejšek a druhým zítřek. Proto je dnešek tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat a žít.

A já vám přeju ať další sladkou částí už tak sladkého života bude miminko…

 

With love, s láskou k vám, Karol

 

Share:

1 Comment

  1. Terka Horakova
    Říjen 24, 2016 / 10:21 am

    Krasne napsana slova o svatbach a o tvych lidech. Moc krasne! Cetla jsem jednim dechem, ze bych jednou take chtela neco podobneho zazit <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *