VZDĚLÁNÍ NEBO DĚLÁNÍ?

Tenhle článek jsem si pro vás schovávala dlouho a myslela jsem si, že ho nikdy nenapíšu. Dnes mě ale přepadl moment, kdy jsem si řekla, že napíšu článek o tom, jak jsem se rozhodla přestat se školou a naplno se věnovat tomu, co mě naplňuje a baví. Rozhodla jsem se těké článek věnovat malému, velkému výročí návratu z Londýna…

Když mi bylo osmnáct let, měla jsem spoustu nápadů, ale asi 99% z nich krachlo (jak už to bývá) a já si musela hledat jiné cesty. To mě naučilo, že většinou nová cesta reflektuje moje aktuální vědomosti, potřeby a možnosti a mnohdy je daleko lepší, než ta, co jsem pracně vymyslela (nebo za mě rodiče vymysleli).

Plňte si své sny, neplňte sny ostatních! 

Foto London 2015

Mám spoustu (tisíce) případů, kdy jsem měla „skvělý“ plán, co nevyšel. První byl plán, že se dostanu na VŠE, dodělám si titul inženýra v managementu a budu dělat v nějaké velké firmě a budu brát stovky tisíc. Tenhle plán jsem opustila asi po dvou letech studia, kdy jsem zjistila, že sen o titulu neplním sobě, ale mým prarodičům a rodičům. Zažila jsem si období, kdy jsem byla nazývána paličatou dcerou, která se nikde a nikdy neuživí. Paličatá holka ale zatím spřádala plán, jak získat vzdělání, které jí přinese nejen proučené a probrečené noci, ale i titul a načatou kariéru a znalost angličtiny (a mezinárodní titul MBA).

Nastoupila jsem do školy, kam jsem nemusela chodit, byla v angličtině a ještě by mě připravila na kariéru marketing managera. Po roce jsem ale zjistila, že ač se učím menší objem učiva, více pracuju na komunikačních schopnostech a angličtině, stejně mě škola nenaplňuje a zase plním sny ostatních. Přišla jsem na to v okamžiku zkoušky z Marketingu a PR, kdy mě učil skvělý a zkušený profesor, který ale ani neměl počítač. Veškeré znalosti, které jsem se pracně naučila, jsem mohla záhy vyhodit z vědomí do podvědomí (kdyby se někdy hodily).

Nastal tedy okamžik a den „D“, kdy jsem přerušila školu po jedněch státnicích, těsně před druhými a odjela do Anglie. V tom momentě jsem věděla, že si plním svůj sen a nikoho jiného. Probudilo se ve mě moje odvážné já, ta holka, která nemá co ztratit a může jen získat.

V Anglii a i po ní si dnes a denně uvědomuji, že sice nemám před jménem titul (který vám stejně ty tisíce nevydělá), ale mám před jménem hrdost na to, že jsem nedostudovala, ale učím se dnes a denně. Sama, někdy ve skupině, někdy za to platím odborníkům a jindy pracuji zadarmo, abych se naučila to, co mám na svém listě. Kariéra v marketingu a managementu mě přivedla k tomu, že není důležité, co máme před jménem, ale co umíme. Slyšela jsem tisíckrát od kamarádů ze školy, že nemají práci nebo že hledají (i roky) a že nemohou nic najít, protože si myseli, že škola je „kouzelný proutek“ k budoucímu finančnímu štěstí. Konkurence je mocná a alespoň za mě převládá zkušenost před titulem a je přeci spousty zdrojů, kde se naučit. Škola je jen jednou z možností a pro mě ne tou nejefektivnější.

Objevte svůj potenciál a rozvíjejte ho každý den. To je oč tu běží <3 / Titul, netitul! 

PPP.S: Díky tomu, že jsem se utrhla a šla za yvým cílem, jsem poznala skvělé lidi, potkala mé vzory, zúčastnila se spoustu akcí, po kterých jsem na škole jen toužila. Mělo to smysl a ty opravdu velké věci ještě přijdou!
PP. S: školu dodělám až to bude můj cíl a vím, že jednou bude.
P. S: Platí to asi jen pro nějaké obory, konkrétně Marketing a ostatní podobné a rychle se rozvíjející obory.

Foto London 2016
Entrepreneurs, charita v Indii, London Fashion week, gala dinners, Soho house, aglická královská rodina atd…. Škola? Ne, zkušenosti. Co cítím? Že to je začátek!

Moc jsem se rozepsala, ale zajímalo by mě, jak to máte vy. Studujete, nestudujete, pracujete nebo máte jinou možnost?

 

With love Karol

Share:

4 Comments

  1. Sabina
    Leden 11, 2017 / 2:20 pm

    Ahoj Karol, komentáře moc nepíšu, ikdyž vás čtu pravidelně. Tady mi to ale nedalo a napíšu pár mých poznámek asi i proto, abych si utřídila myšlenky já 😀
    Studovala jsem na ČZU a školu jsem nedodělala, teď je mi 30 let a pracuji v úplně jiném oboru, který mě naplňuje a jsem šťastná. V březnu budu rodit a nic z toho by se nestalo, kdybych byla na škole. Odjela jsem po prvím roce do Německa, kde jsem pracovala a atvůj článek mi mluví z duše. Děkuji, že jsi o něčem takoém napsala. hezký den, Sabina

    • Karolina Sramlova
      Leden 18, 2017 / 10:25 am

      Ahoj Sabi, děkuju mooooc za komentář a díky za ranní inspiraci, kterou jsi mě moc potěšila. Někdo to má stejně, jako já. Yaaaay… nevzdávej se svých cílů a hlavně ať je vše v pořádku s miminkem. :* Love Karol

  2. Adel
    Leden 15, 2017 / 10:12 pm

    Zacinam psat diplomku, kterou jsem uz o rok odlozila. Skolu dodelam opravdu jen pro rodice, protoze me nebavi a nic mi nedala. Nemam ale ty koule na to ted prijit a rict, ze na to kaslu…:(

    • Karolina Sramlova
      Leden 18, 2017 / 10:25 am

      Adel, děkuji moc za komentář. Ani já jsem neměla koule, ale teď rodiče vidí, jak se realizuji a po letech přestali o škole mluvit. Je to težké téma a hlavně jde o to, že oni mají pocit, že bez titulu si neškrtneš v kariéře. Bohužel to je jen jejich pravda a ty musíš najít svou a za tou si stát. Pokud tě mají rádi, pochopí časem, ale nevdávej se svých cílů!
      Jakou školu děláš?
      Love Karol

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *