S RŮŽOVÝMI BRÝLEMI

Život není pokaždý barevný. To není žádná novinka, světový objev ani heslo. Je to zkrátka fakt, na který si každý přijdeme v určitém životním období. Důležité však je, se v takové situaci zapřít, zůstat stát nohama pevně na zemi a věřit, že všechny problémy, které právě prožíváme, jsou absolutně malé oproti těm, které nás ještě v životě čekají a nebo prožívají jiní. Co mi pomáhá v situacích, kdy si myslím, že není cesty ven?

Momentálně procházím životní zkouškou. Zátěžovým testem, který vím, že zvládnu, ale nevím, jaký je jeho obsah. Takovým obdobím projde každý z nás. Život nemůže být pokaždé jen příjemný, milý a pozitivní. Byla by to nuda. A nevážili bychom si potom těch hezkých věcí. Je proto velmi důležité se v každé těžké životní situaci zastavit a uvědomit si, co jsme prožili, koho ve svém životě máme, kdo za námi stojí a co jsme dokázali.

Oceňte se

V první řadě si proto važte sami sebe. Stůjte si za svými názory, dokažte si odpustit, ale zároveň si vynadat. Je důležité v sobě najít určitou rovnováhu. Jakmile totiž nejste spokojení sami se sebou, podepisuje se to na vašich dalších vztazích, sebevědomí a postoji. Až vám bude úzko, vzpomeňte si na všechny hezké věci, které jste kdy udělali a važte si sami sebe.

Těšte se z maličkostí

Vždycky, když procházím nějakou tou zatěžkávací zkouškou, uvědomuju si, kolik hezkých věcí kolem sebe mám. Stačí jenom pohled na zapadající sluníčko, rostoucí ségru a nebo koncert oblíbené kapely (pro mě to byl včerejší neuvěřitelný koncert Imagine Dragons na Colours). V takové momenty jsme většinou vděční. A proto bychom si jich v těch slabších chvílích měli dopřávat co nejvíc. Pokud vám je smutno, naplánujte si nějaký výlet s kamarádkou (i přes to, že na to vůbec nemáte náladu – fakt se zlepší), jděte se sami projít se sluchátky na uších do parku nebo naopak vyjděte do lesa a vnímejte zvuky přírody. Zkrátka a dobře si dopřejte to, co víte, že vám udělá radost.

Pomozte slabším

Velmi často v těžkých situacích myslím na lidi, které postihla skutečná životní tragédie. Ať to jsou rodiče dětí ležících na onkologickém oddělení, chudé africké rodiny a nebo ženy v azylových domech. Pokaždé poděkuju a jsem ráda, že se mi dějí absolutní hlouposti. A právě v tenhle moment je skvělé sednout k počítači a přispět na dobrou věc. Uděláte dobrý skutek, někomu pomůžete a zároveň ze sebe budete mít dobrý pocit. A věřte, že vám to karma vrátí.

A pokud žádný z bodů nepomůže, obraťte se na maminku nebo tatínka (nebo jiného rodinného příslušníka). Ti jsou tu vždycky pro vás a bezpodmínečně vás milují v jakékoli situaci. Nezapomínejte, že na nic nejste sami a VŽDYCKY vede cesta ven.

With love Káťa

Share:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *