RANDOM

Léto se pomalu blíží ke konci a my se s Karol prohrabujeme desítkami fotek, které bychom s vámi rády sdílely, ale doposud nebyla příležitost. Proto jsme se po delší odmlce opět rozhodly sepsat random post. Už během psaní jsem si říkala, kolik jsme toho s Kájou stihly, i přestože mi přišlo, že jsem letošní léto moc necestovala a neprožívala příliš velká dobrodružství. Musím uznat, že jsem se teda dost mýlila. Kromě Colors of Ostrava, které si Kája mohla užít v plném rozsahu i přes den (jenom já vyjela na pár hodin a vlastně jediný koncert – Imagine Dragons), jsme lásku rozdávaly na několika dalších fesťácích jako třeba Sázavafest nebo České Hrady. Vyjely jsme do přírody, užily si typicky městského života… Zkrátka a dobře jsme svého času využily na maximum!

Po dlouhé době jsem měla zase čas věnovat se domácnosti a bytu, který je už sice zabydlený, ale chybí plno detailů. Jedním z nich byly například tyhle poličky, které v původním bytě visely u jídelního stolu. Tentokrát jsem se rozhodla ozdobit jimi ložnice a podle mě to byl dobrý tah. Co myslíte?

Když vám táta zavolá, jestli ho nevezmete večer do centra, nejde odmítnout. A i když jsme mluvili hlavně o drinku, skončili jsme v James Dean na pořádnym hamburgeru a sendviči.

Jeden z těch večerů, který jsme s Kristý velmi dlouho plánovaly, přišel absolutně spontánně. Jedno odpoledne jsem Kristý napsala, jestli nechce na kafe a víte co? Obrazily jsme tři různé podniky a přišly domů dávno po půlnoci 😀

Konečně jsem se také dostala na Orlík, kde moc ráda travím čas. Nejenom proto, že to je místo, kde má na mě táta čas, ale taky je tam neuvěřitelný klid.

Jeden ze zážitků, na který jen tak nezapomenu. Anna K. je i přes zákeřnou nemoc, která ji sužuje plná síly a energie. Nevzdává se, bojuje a je motivací. A já jsem jí vděčná za to, jak se ke své situaci staví. Protože dává lidem naději.

„In short, you’re not a slave to the cult of the perfect body – so learn to make the best of what nature gave you.“ – kniha How to be Parisian

Byli jste už ve Špejli? Jeto tam boží!!

I Sázavafest jsem si moc užila.

Jedna z mých oblíbeých restaurací, kde si opravdu pochutnáte na výborném mexickém jídle je Barabizna. Za tu cestu to stojí!

Začnu s festivalem Colours of Ostrava, který pro mě byl naprosto EPICKÝ! Nejen proto, že jsme se na něj vydaly všechny holky z #blogescrew, ale také proto, že jsem byla v industriálním parku Ostravy poprvé na festivalu.
Těšila jsem se hlavně na Moderaty, Justice, Alt-J a Jamiroquaie. Všichni tihle byli naproto skvělí, ale objevem celého festivalu byl nespočet mnou neznámých umělců, převážně pohodového surf – soul stylu.
Celý festival mě neskutečně překvapil, jak industriálním stylem místa, tak miliardou lidí, kteří do Ostravy vážili cestu na tenhle jedinečný festival. Ostrava pro mě má ještě další přesah a to takový, že můj táta je ten, který je hlavním inženýrem celého Ostravského projektu. Je pro mě neskutečné vidět, co tam dokázal a jaké budovy postavil. Fotit jsem to nestihla (chápejte, byla jsem tam jen čtyři dny :D) , ale další návštěva je naplánována, tak se můžete těšit na foto report!

… a to je můj táta a  já jsem tak moc pyšná a vím, že musím makat, abych jednou někde byla také zvěčněná!

Přestala jsem pít kávu, protože mi překyselovala organismus. Jediné, co piju je zelený čaj a občas capuccino, které piju s bezlaktozovým mlékem a je to jediná možnost, jak si užít nejlahodnější kávovou chuť.
Do mé oblíbené Kavárny co hledá jméno tedy chodím na limču a snídani, ale i tak tam chodím ráda. Když je miluješ, není co řešit, že 🙂

 

Běhám a běhám tak, jak mi to zdraví dovolí. Jsem ráda, že mám teď plán a hlavně vidím cíl! Běhám taky pro radost. Když se mi nechce, odložím to na další den. Mám sice napsaný plán, ale můj plán je hlavně v hlavě, proto jsem ráda, že si ho plním a jde to lehce. Konečně jsem to pochopila! 

Team #sisters a team #nikewomen jel do Špindlu. Chtěly jsme si udělat volno, chtěly jsme vypnout a chtěly jsme si projít Krkonoše v létě. Všechno se nám povedlo a užily jsme si dva dny naprostého klidu a smíru. Mimo to, že jsme si daly supr tůru přes hřebeny, jsme se válely ve vířivce, pily Prosecco a koukaly na filmy. Já jsem pracovala, čtyři hodiny denně tak, aby se neřeklo. Co se ale stalo? Já jsem udělala více práce, než za celý den v kanceláři. Moje nápady měly smysl, hlavu a patu i čerstvost. Myslím, že jsem našla svůj ZEN a tím je příroda, která mě dobíjí (nikoliv vysává jako sezení v kanceláři).
Už taky vím, jak vypadá řídit pracovní svět po svém a řeknu vám – je to přesně takové, jak jsem si vysnila a jak jsem si představovala.

A poslední RANDOM – poprvé v životě jsem etěla vrtulníkem a myslím, že to nebylo rozhodně naposledy!

With love Káťa & Karol

Share:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *