GENERACE YPSILON VE SVĚTE ILUZÍ

Dlouho jsem si říkala, zda se do podobného tématu opravdu pouštět, ale vaše soukromé i veřejné komentáře k minulému článku Zdraví co bolí mě utvrdily, že je správně se o podobných věcech bavit.
Jsme generace Y, neboli generace millenials, zkažená konzumním světem a světem, kdy žijeme v iluzi Instagramu a dalších (sociálních) medií. Říkala jsem si proto, že bude fajn, když vám napíšu, co si o tom mysím já a taky se přiznat k tomu, jak já nacházím balanc mezi těmito světy.

Blogeři, Instagrameři, Influenceři, Youtubeři, celebrity versus naprosto normální holky/kluci ve věku od patnácti let.
Všichni navenek prezentujeme více či méně dokonalý svět, kdy každý nosíme alespoň Levis bílo-červené tričko, fotíme se na vyhlídce Máj (jako by nebylo v Čechách dost krásných míst) a výrobky značky Apple jsou nutnou součástí povinné výbavy. Kdo nebyl v Coffee room na Avo toastu a Spižírně 1902, jako by nebyl. Vidíte mě v tom a vidíte sebe v popisku?
Ano, tyto místa a věci proslavil Instagram, navoněné medium, které sdílí nereálně krásné fotky, které projíždíme spoustou filtrů, aby vypadaly sluníčkověji, opáleněji nebo hubeněji.
Během jediného kliku na umístění se dokážeme přemístit na místo vzdálené tisíce mil a i třicetikilová modelka dokáže vypadat, že právě snědla kilo hranolek, které před ní na fotce vybízejí k pěkným Mc Donalds hodům.

 

Úvodem jsem chtěla říci, že generace millenials (narození v osmdesátých letech až roku 2000), o které se tak mluví, jsou lidi, kteří žijí v navoněné iluzi, které se zuby nehty snaží přiblížit a mnohdy je to stojí jak zdraví (aby vypadali jako ta modelka, která právě určitě snědla tu horu hranolek a pořád oblíkne velikost 6). Jindy obětují i poslední korunu za posvátný kelímek ze Starbucks (kde každý z nich zabije nejednoho orangutana v Indonesii) nebo nakupují nesmyslně mnoho oblečení pro “fotku”, které následně prodávají na Vinted, aby si vydělali na oběd z Cafefin.

Druhou stranou mince je čas, kdy tohle všechno chtějí stíhat, proto chtějí pracovat jen několik málo hodin denně (protože multi-tasking zvládají na jedničku). Multitasking totiž zahrnuje i to, že jdou s kamarády do restaurace a místo toho, aby jídlo snědli, nejdřív ho vyfotí, pak vypostují na Instagram a až potom se baví s kamarády, ale i během toho stíhají koukat na to, jak jim přibývají lajky a píšou si s dalšími kamarády, že určitě musí zajít do té a té kavárny, že je to tam prostě TOP.

Chci tím vším jen říci, že je to jen jedna a to nereálná část našeho života (může nás bavit a BAVÍ, ale musíme vědět, že to je jen pozlátko ke kterému není reálné se upínat), ale pojďme si užívat i tu reálnou část. Odložme mobily, popovídejme si s kamarády, aniž bychom natočili Instastory.
Uvědomme si, že i jídlo je součást života a že není reálné snídat pět čoko vaflí se šlehačkou a borůvkami ke snídani do postele s make upem na obličeji (a pokud ano, tak to snězme a radujme se z toho, že si to můžeme dopřát), zapít to pravým šampaňským, svačit Macronky Laduree s Popcorn Frapuccinem ze Starbucksu a přitom mít břicho propadlé jako lavor.

 -BALANC-

je klíč k tomuhle všemu a já se snažím si uvědomovat každým okamžikem, kdy mě to baví a kdy už mě celé tohle pozlátko unavuje a kdy mě stahuje k tomu, abych přemýšlela nad tím, že si objednám kávu, kterou nevypiju, protože na fotku je hezká, ale přecijen mlíko v ní bych neměla!

With love, Karol

Share:

2 Comments

  1. Srpen 25, 2017 / 9:43 am

    Hezky napsané. Myslím, že je důležité mít neustále na paměti, že instagram a jiné sociální sítě nejsou skutečným odrazem našeho života, ale že jsou to jen malé střípky, především ty hezčí!

    • Karolina Sramlova
      Srpen 25, 2017 / 11:31 am

      Přesně tak! Mám radost, že jak v odpovědích na Instastory nebo třeba zde to naše publikum chápe!
      Díky moc <3 Love Karol

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *