ZPÁTKY K SOBĚ

Dnešní doba je hodně zvláštní. A to rovnou v mnoha ohledech. Dává nám možnost poznat spoust míst, věcí, můžeme se vzdělávat. Přesto je velmi těžké dělat věci, které nás skutečně baví. Buďto na ně nemáme čas a nebo jsme příliš málo odvážní, abychom s nimi začali. Já jsem si proto sepsala seznam věcí, ke kterým bych se ve svém životě ráda vrátila a nebo jim začala věnovat větší pozornost. Jdete do toho se mnou?

Začít hrát na klavír

Když mi bylo dvanáct, byla jsem na chalupě u své nevlastní babičky a dědy. Společně se mnou tam byla i otčímova dcera a její bratranec. Věkově jsme od sebe byli rok, dva a kromě lumpáren jsme se předháněli v tom, kdo zahraje na klavír lépe a rychleji Beethovena. Na konci konci léta jsem tedy s přehledem zahrála několik skladeb, znala noty a věděla, na jakou klávesu dát prst, aby to znělo dobře. Jenže se školními povinnostmi jsem na pocit během hraní zapomněla. Neměla jsem čas. Po letech jsem proto zasedla za klavír a začala si osvěžovat paměť. Ráda bych se totiž naučila hrát se vším všudy. A proto i přes pracovní výtíženost docházím ke kamarádovi, který se mi v tomto ohledu věnuje. Také hledám si kurzy, protože si myslím, že právě teorie je velmi důležitá. Do budoucna bych ráda hrála jako David Braid. Dobře, tak ne, ale aspoň bych chtěla s přehledem přehrát melodie, které mi zní v hlavě.

Malujeme proti stresu

Vždycky, když jsem ve stresu, maluju. Mám to tak od mala. Jakmile začala ve škole hodina, která mě nebavila, byla jsem schopná pomalovat i pět stran sešitu. A vlastně nikdy jsem s tím nepřestala. Maluju si během porad v práci, během telefonátů a když jsem pod tlakem, vykresluji antistresové omalovánky. Malování mě šíleně zpomaluje, uklidňuje a nutí mě se soustředit na detail, což poté využívám i v životě. Jakmile se objeví problém, zkusím se na něj podívat trochu podrobněji, jinou optikou a zjistím, že jsem si určitou věc malovala třeba příliš černě. Ráda bych se proto naučila víc. Chtěla bych zkusit malovat akvarelami a nebo třema uhly, to je fuk. Zkrátka a dobře, odrazit se od papírků všude možně po bytě k plátnu.

Víc číst

Se čtením knížek jsem na tom byla v poslední době bídně. Jakmile jsem se do nějaké začetla, za chvíli jsem už klimbala. Naučila jsem se proto po večerech místo koukání na televizi číst. A víte co? Neznám větší relax! Čtu o módě, smyšlených příbězích, ale také o jiné kultuře. Zkrátka o tom, na co mám zrovna „chuť“. Momentálně mám rozečtené knížky jako Hygge, How to be Parisian nebo Champagne Supernovy. Všechny mě obohacují, a tak jsem si řekla, že bych měla číst alespoň knihu do měsíce (to abych začala stavět knihovnu).

Věnovat se svému tělu

Aktivita mě v posledním půl roce dost baví. Chodím běhat do parku, občas si doma zacvičím. Nejvíce mě na tom všem baví pocit „po“, kdy všechny svaly v těle cukají, srdce mi tluče jako o závod a po zádech mi stékají čůrky potu. Endorfíny řádí a já se směju jako měsíček na hnoji. Trvalo to sice dlouho, než jsem se k těmto pocitům „prochodila“, ale momentálně vím, že všechno to přemlouvání stálo za to. Ráda bych si proto stanovila cíl, a to cvičit pravidělně. Nehledě na práci a přátele.

A co jsem chtěla tímto článkem vlastně říct? Že když se vrátíte k sobě samému a budete dělat to, co vás skutečně obohacuje, budete spokojenější. A to je myslím v životě jedna z největších výher.

With love Káťa

Share:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *