BĚHAT PRO MĚ ZNAMENÁ … 10KM PARIS CENTRE

Je to už pár týdnů, co jsme se s holkama vrátily z Paříže a já jsem si říkala, že vám napíšu o tom, proč jsem vlastně letěla na běh, který jsem neběžela. A pro gymnastickou fotku u Louvre to nebylo 🙂

Když mi holky napsaly, že bychom mohly běžet 10km Paris centre běh #ppx, neměla jsem jedinou myšlenku, která by mě od toho nápadu odrazovala. Říkala jsem si, že užít si Paříž a ještě si ji jen neprojít, ale proběhnout, bude super zážitek. A co vám budu povídat, těšila jsem se na to, že si pořádně máknu a pak se odměním Ladureé makronkami, které mi budou chutnat po mém osobním vítězství. Stanovila jsem si dokonce plán, jak běhat, abych co nejlépe potrénovala svaly a mohla být samozřejmě jen pro sebe tím nejlepším výsledkem. Ale… 

Nikdy jsem nebyla běžec, ale zažila jsem pár období, kdy jsem běhala ráda, běhala jsem na čas a chtěla se cíleně zlepšovat. Tyhle dny ale vystřídaly dny, kdy zazvonil budík na ranní běh a já zaboha nemohla vstát, natož vstát a rovnou skočit do bot, seběhnout mých krásných 120 schodů a octnout se na Náplavce, odkud jsem pravidelně vybíhala pro skoro všechny běžecké okruhy poblíž mého domu.
V září se všechno změnilo a já běhám jen když chci, beh budíku, bez stresu, bez nutného počítání kilometrů nebo rychlosti za kilometr.

Možná teď pomůžu nějakým (ne)běžcům k tomu, aby změnili postoj:

  • Když běhám, většinou následujou otázky: Kolik kilometrů? Za kolik minut? Kolikrát týdně? Je mi to jedno. Netíží mě to. Nepočítám kilometry. Běžím, pomalu, ale jen do té doby, než mě to baví. A ano, nezlepšuju se, ale není to jedno, když běhám pro radost?
  • Už nemám potřebu odškrtnout si x desítek kilometrů za měsíc nebo se u běhu pokaždé fotit (pokaždé rozumějte – jen někdy. Jsme přeci blogerky, ne?). Možná proto se mi poslední dobou běhá tak nějak lehčeji, když už se rozhodnu vyběhnout.

Do Paříže jsem odjela s tím, že se hecnu a lehce si to odběhnu. Nakonec jsem ale poslechla svůj pocit, který říkal, že zdraví je přednější a poslechla rady lékaře, který mě léčil celé dva měsíce s poruchou ledvin. Já jsem konečně poslechla to, co říkalo tělo a intuice a běh si užila jako pozorovatel s tím, že až budu zdravá, závod chci zkusit. Už pro tu atmosféru na startu a euforii na konci. Už pro ten pocit, že jsem jedna z 20.000 závodníků. Už proto, že jsem si fakt ty makronky chtěla dát po běhu a ne nijak jinak :D.

Celým článkem jen chci říct, že v životě procházíme obdobími, kdy máme rádi různé věci, kdy děláme různé experimenty na svém tělě ať je to strava nebo pohyb. Já se učím poslouchat, co mi tělo říká, a tak se mi moje aktivity mění. Neprotiřečím si tak, jen se vyvíjím a teď se po těch měsících, kdy to bylo mizerný, cítím daleko lépe.

Bali na mě má vliv ze všech stran a já jsem nesmírně vděčná, že tenhle článek píšu z pod nebe, které je poseto tisíci hvězdami a já sedím v otevřené kuchyni s gekony všude okolo mě, šťastná a v tričku.

Proč běháte vy? Budu moc ráda za vaše názory :*
Holkám děkuju za nějlepší výlet, který odstartoval serii dalších dobrodružství!

With love, Karol

Share:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *