ASIO

Když jsem byla začátkem ledna s taťkou a jeho rodinou na obědě, přišla řeč na Thajsko, do kterého už za pár dní odjížděli. Celá unavená všemi událostmi z posledních dní (od nabourání vozu až po kompletní pracovní vyčerpání) jsem s podepřenou hlavou smutně pronesla, že jim neuvěřitelně závidím. Táta mi na to hned reagoval slovy: ,,Tak pojeď taky, ne?“ Trochu ironicky jsem mu opáčila, že si to nemůžu dovolit, protože mám plno povinností. Když podruhé zopakoval, že nemám nad ničím přemýšlet a jet, že všechno ostatní počká, jen tak letmo jsem otevřela stránku Emirates, abych se koukla na letenky. A málem mi vypadly oči z důlku. Zatímco minulý rok jsem jen za letenky zaplatila přes dvacet tisíc, tentokrát se ceny držely okolo deseti. Vzala jsem to jako výzvu a svému kolegovi nadhodila, co by řekl na to, kdybych stejně jako před rokem na své narozeniny zmizela do Asie. Naprosto s klidem mi řekl, ať klidně letím, že se o vše postará. Po pár minutách jsem tedy tátovi na jeho přemlouvání řekla: ,,Tak asi jo!“ a do týdne jsem měla v ruce letenky a pocit, že brzy prožiju dny radosti a odpočinku.

A taky se tak stalo. Vlastně poprvé po letech jsem si užila typicky rodinnou dovolenou. Mohu vám říct, že to bylo přesně to, co jsem zrovna potřebovala. Jen já, táta, ségra a jeho žena. Přes den nás bavily sestry proslovy, ať už o aktuálním politickém dění nebo o událostech u nich ve třídě, večer jsme zase s tátou probírali zážitky z dětství, plány do budoucna nebo jen tak mlčeli u dobré večeře. Zkrátka absolutní distanc od všeho, co jsem zrovna řešila v Česku.

Do Prahy jsem tedy po dvou skvělých týdnech přijela absolutně ,,v zenu“ a měla maličko problém zařadit se zpět do uspěchaného tempa mého života. A ačkoli jsem opět zahlcená vším, od čeho jsem na tu krátkou dobu odjela, najednou to všechno beru s takovou lehkostí a nadhledem, že mě nic netíží. A to mě těší ze všeho nejvíc. Protože proč si přidělávat vrásky absolutně nepodstatnými věcmi, když ty nejpodstatnější jsou v pořádku?

Podobný uvolňující zážitek bych naordinovala a přála každému podobně vytíženému člověku, protože věřím, že plno z vás je stejně jako já v jednom kole a říká si, zda má vůbec právo na odpočinek. Věřte, MÁ! Tak si ho dopřejte. A bez výčitek.

Alespoň skrz fotky vám posílám co nejvíc té asijské pozitivní nálady a trochu toho sluníčka do zašedlých dnů.

 

With love Káťa

Share:

2 Comments

  1. Americana
    Únor 23, 2018 / 10:06 pm

    Katerina Pifflova, thanks for the article post.Really thank you! Great.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *